Proč je tak těžké získat lásku, abychom se milovali a přijali se takový jací jsme. Já se tím trápím už delší dobu. Jsem smutná. Přibrala jsem 10 kg a jsem zpátky na staré váze jako před rokem. Tak ráda bych byla zas taková, že bych se měla ráda taková, jaká jsem. Den, co den přemýšlím, co proto mohu udělat, ale nejhorší je, že odpověď znám. Měla bych začít cvičit a dělat to co mě baví, aby mě to naplňovalo štěstím. Stále, ale přemýšlím, proč o tom furt mluvím a trápím se, když stačí zvednout ten zadek a jít si za svým cílem. Víte, co nemám na sebe ráda? Nejspíš všechno, protože jsem celá oplácaná.
Druhá brada, druhý špek na břiše, oteklé nohy, baculaté tváře, větší prsa. Má vůbec někdo rád takové holky? Když koukám na telenovely, tak každá slečna v hlavní roli je moc hezká a hubená. A já se pak cítím špatně. Bojím se, že se přítelovi přestanu líbit nebo, že mě budou lidi z rodiny urážet, abych zatahovala břicho. Vyfotila jsem se s přítelem, ale když se na to podívám teď, tak vidím větší oplácaný obličej. Ale zase si říkám, co z toho budu mít, když se neustále budu trápit a brečet, jak vypadám nebo co o mně druzí říkají. Víte co, ale musíme? Do ničeho se nenutit, protože když se budeme do něčeho nutit, tak nás to bude čím dál více odpuzovat.
Stoupnu si do zrcadla a co vidím? Člověka, který se nemá rád a jen přežívá v nějakým těle. Ale zase si říkám, co lidi, kteří mají 180 kg či 200 kg? A já, která má pouhých 85 kg. Je to i tak tíha. Bát se si vzít něco upnutého a připadat si krásná, ale já? Věřím, že se naučím mít ráda a splním si svůj sen. Příště, až si stoupnu k zrcadlu, tak si řeknu – jo jsem moc krásná! A můžu si obléct to co chci a nebudu koukat na ostatní, ale budu koukat na to v čem se cítím dobře já a ne oni. Konečně půjdu se vztyčenou hlavou s úsměvnou tváří, protože jsem se začala brát takovou jakou jsem.