Kdo bydlí u rodičů, má to sice obvykle poměrně levné, ale na druhou stranu to není v mnoha ohledech dokonalé řešení. Pokud se tedy bavíme o dospělých lidech, kteří by přece jenom měli vylétnout z rodného hnízda.
Kdo potom bydlí někde v nájmu, má sice své místo k životu, ale ani tady to není dokonalé, protože je to sice nejdostupnější forma bydlení, jenže je současně i přehnaně drahá a dlouhodobě nejistá. Protože kdo ví, o kolik peněz si jaký pronajímatel řekne a kdy usoudí, že má pro svůj objekt jiné využití a nájemník se musí vystěhovat.
A tak je samozřejmě nejlepším řešením bydlet v něčem vlastním, kde člověk platí skutečně jenom za to, za co se platit musí, a protože je to jeho vlastní, může si tu i počínat tak, jak mu to vyhovuje, může si tu provádět různé úpravy a podobně. Jenže sehnat si vlastní bydlení je problém. A to z toho důvodu, že jsou soukromé nemovitosti příliš drahé. Takže kdo takový dům nebo byt vlastní, má solidní majetek, který nepozbývá hodnotu, jenže kdo si ho chce teprve pořídit, musí sáhnout hodně hluboko do kapsy. Jenže většina našinců si byt nebo dům do vlastnictví za své peníze hned nekoupí. Většina z nás na to nemá. A tak si lidé na podobné bydlení půjčují aspoň v podobě hypoték, za které si nemovitost koupí a pak dlouhodobě splácejí.
Jenže někdy lidem hypotéku na vlastní nemovitost nikde https://www.databazeknih.cz/knihy/jak-byt-stastny-nebo-aspon-trochu-min-smutny-307214 nedají. A to tehdy, když je příliš pravděpodobné, že by dlužník nezvládal hradit splátky, které jsou nad jeho možnosti. Inu, u drahých nemovitostí nelze nízké splátky předpokládat.
A kdo má jen na nižší splátky? Pro toho je tu třeba hypotéka na družstevní byt. Tento typ bytu je totiž o poznání levnější než soukromé nemovitosti, tudíž si tu stačí půjčit a pak splácet i méně peněz. A díky tomu, že se tu půjčuje i splácí méně, si pak mohou tuto hypotéku dovolit i ti, kteří by tu normální nedostali. A družstevní byt je přitom skoro stejný jako byt soukromý.